January 2013

Un peu bizarre...

28. january 2013 at 18:18 | El. |  Spisy, postřehy, zápisy

Kdo se pozastavil nad nadpisem, přísahám, že to není můj výmysl, ale poukazuju tím na mojí znalost francouzštiny(samochvála voní..samozřejmě). V překladu to znamená: Trochu divně..
Na originalitě nadpisů si moc nepotrpím, spíš na obsahu článku (Tak proto tak jednoduše).

Už delší dobu si totiž všímám toho, že čas od času se stane, že se chovám tak trochu dost jinak (nemůžu usnout, když mi někdo něco vysvětluje, tak se můj obličej akorát zkroutí do nechápavé grimasy, mluvím mimo mísu... zkrátka všechny věci, který naznačují na den blbec). A zrovna včera, jsem přišla na to, že to moje "čas od času" se děje při úplňku. Vlastně ta myšlenka není úplně z mé hlavy. Jde o to, že mi řekl kamarád, jak se chová, když je úplněk a já začala přemýšlet nad tím, co to dělá se mnou a včera jsem se o tom přesvědčila. Nevím, jestli nejsem třeba blázen, ale určitě vím, že za celý měsíc se mi nestali věci, co včera.

A co vy? Pokud jste si nikdy nevšimli, můžete si všímat při dalším úplňku.. tedy 25.2.2013




Kde začít..

15. january 2013 at 22:15 | El. |  Spisy, postřehy, zápisy

Kde bych tak začala... asi už z nadpisu vyplývá, že jsem tak nechutným způsobem líná, že ani nevymyslým lepší název článku. Nez začnete číst možná by bylo dobrý vědět, že Melánie není moje imaginární přítelkyně... tak jsem nedávno pojmenovala můzu. A protože Melánie je velmi nedochvilná, musela jsem jí potrestat nehezkým jménem. Přemýšlela jsem nad Gustávií.. ale to už je u mě poněkud ohrané.. :D
Nechci pomlouvat (nic takovýho), ale Melánie asi neví s kým si zahrává. Úplně se na mě vybodla (neskutečný). Poslední zprávy o ní mám, když se chystala jet na návštěvu za jinými spisovateli a hluboku v nitru jsem cítila, jak rychle se oddaluje od mé osobnosti. I když asi největší následky to mělo, když jsem se snažila dát dohromady nějaké ty povídky.. zkrátka to bez ní nejde. Je to taková moje nejlepší kamarádka, ani nevím jak dlouho už se známe... ale myslím, že přibližně od dob, kdy jsem ve škole psala svůj první sloh. Políbila mě a napověděla mi o čem psát. Byl to dobrý začátek kamarádství, dokonce i po několika letech naše kamarádství fungovalo jen s menšími krizovými dny.A po to všem mě opustila a nevím, kdy se vrátí. Snad to bude brzo....


Na lenost se lehce zvykne

7. january 2013 at 20:35 | El. |  Spisy, postřehy, zápisy
(Moje tvorba)
Na závěr dnešního dne, kterým jsem naprosto znechucena...
Nevím jestli se mi někdy povede vstát včas, každopádně si hodně matně vybavuji den, kdy jsem do školy přišla před 8 nebo alespoň na 8 hodinu. Nevím jak to budu dělat vzhledem k tomu, že za sebou nemám ještě ani pololetí. Přemýšlím o koupi hodně hlučných budíků.
Zkrátka.. když se dostanu přes to, že jsem ráno nemohla najít ani blbý ponožky, že jsme psali test, na který jsem se neučila a že mě nasrala vedoucí jídelny.... dojdeme k tomu, proč jsem začala psát tenhle článek (tohle dělám pořád a nevím proč!)... a věc se má tak, že jsem si vzpomněla jak moc jsem dřív kreslila, kolik času jsem na to měla (ani nevím, jak jsem to dělala). Bylo to dobrý odreagování, bavilo mě to... a teď?! Když už si k tomu sednu, tak stejně nestvořím nic pořádnýho.

A taky jsem přišla na to, že mám jasnovidecký sny... sice jsou v trošku přehnaný formě než se potom uskuteční, ale pro začátek dobrý. Uvidíme jak se to vyvine.. :D

Taky máte problém s tím vstát brzo? A udělat si čas na něco, co vás baví?


Něco trošku staršího

6. january 2013 at 17:36 | El. |  Spisy, postřehy, zápisy

Často přemýšlím nad kravinami (možná až moc často).. třeba jak dlouho žije moucha. A zrovna dneska jsem narazila na svůj starý blog a našla takovou malou úvahu. Tak se s vámi o ní podělím... neměla zase tak strašný ohlasy, spíš jsem u hodně lidí vyvolala spoustu otázek :D
Je to celé zkopírované tzn. že je to i s přídavkem na blog. No nic už vás nebudu dělit od mého výtvoru.. :D

Jako každý jiný den, když spokojeně, ovšem unaveně lehnu do postele, chvíli přemýšlím nad smyslem života. Byla jsem tak hluboko ponořená do myšlenek, že jsem ani neslyšela okolní zvuky, což miluju. A najednou jsem začala pozorovat styl mouchy, která přiletěla na mé okno. Chvíli jí nejspíš trvalo než si uvědomila, že přes sklo prostě neproletí, čemuž jsem se vážně divila, jelikož moje sklo bylo natolik špinavý od nedávné bouřky, že by si těžko nikdo řekl, že tam žádné sklo není ( ovšem mouchy jsou výjimky, že). Pár minut tam tak zmateně stála (seděla?) a kdo ví, třeba i pokukovala. Nejspíš přemýšlela, když jsem zahlédla, jak se její nožička otírá o její hlavu. Nejdřív jednou nohou a pak hned dvěma (brilantní výkon).

Tak trochu mě tahle moucha inspirovala na článek. Ovšem přivedla mě i na zvědavost, a jakou že to? Jak dlouho žije moucha? :D Já vím zní to stupidně, ale ať jsem hledala jak chtěla, délku života mouchy domácí, jsem nenašla. Jak zvláštní, že? Na co lidé dnes nepřijdou, ale délka života škůdce, který přenáší parazity, není známa.



Já chci- I want- Je veux...

6. january 2013 at 12:52 | El. |  Spisy, postřehy, zápisy

Chtěla bych akvárko s rybičkami a jen tak tupě na ně koukat jak plavou a vůbec netuší. Přemýšlet nad tím, na co asi tak myslí (pokud na něco myslí). Uvědomit si, že to jsme v podstětě my.. akorát v menším provedení. Točíme se pořád dokola a ani nevíme, kam míříme.

Chtěla bych mí takovou vanu, která bude mít zlatý kohoutky z doby retro.. stála by uprostřed místnosti (nebo klidně u zdi, když by to jinak nešlo). Taky tak zbožňujete, když se potopíte pod vodu a přemýšlíte? Slyšíte hučení vody, každou kapku, která dopadne na hladinu.. šumění pěny.


Pod perexem je více věcí, který celým svým srdcem žeru a chci je. Kdo na to má nervy a chuť, tak nechť pokračuje v cestě čtenáře a klikne na celý článek :D

Jak se to tak sere.. nebo jak mě to všechno sere

5. january 2013 at 20:18 | El. |  Spisy, postřehy, zápisy

Poslední dobou mě sere docela dost věcí. Serou mě velký věci a dotáčí mě maličkosti. Jedna z velkých věcí je, že v tom zapadákově v kterým žiju.. není k nalezení žádná brigáda. Další takovou větší věcí by byla moje lenost (ano za to si můžu sama). Do toho mě naprosto vytáčí jedna moje kamarádka (naprosto nevím jak to dělá), neskutečným způsobem mě sere a nevím proč. A jak padlo slovo, tak i maličkosti pokoušejí moje nervy... když se snažím číst nebo psát a do toho se z ničehož nic začne dít miliony věcí: řve televize, rodiče na mě mluví, zvoní mobil, průvan mlátí s dveřmi, přijede návštěva nebo po silnici projíždí traktor v lepším případě auto s idiotským řidičem.
Neříkám, že bych byla nervák, ale už mi to trošku leze krkem. Doma se pořád něco děje (myslím tím nepříjemný věci) a věřte nebo ne... časem by z toho magořil každý. Mám ráda svojí rodinu.. jsme trošku ujetý a to beru, ale zkrátka už přichází časy, kdy bych chtěla mít vlastní byt a sdílet ho maximálně s kočkou a nějakou kamarádkou. Těžké to časy...