December 2012

Když mě ovládne neschopnost...

30. december 2012 at 0:24 | El. |  Spisy, postřehy, zápisy

Bylo ode mě kruté ignorovat naříkání mého blogu. Dělat, že necítím jak mě jeho hlad po článcích tahá za rukáv, jak žadoní aspoň o pár slov, která by jasně dala najevo, že jsem stále na tomto světě. A jak se můžete na vlastní oči přesvědčit, mé prsty opravdu něco naťukaly (s grimasou, která hraničí s úžasným výrazem údivu).
Tak tedy moji milí.. ušetřím vás toho čtení o obsahu dárků, které jsem bez soucitu rozbalovala (Trhala papír, překousávala stuhy a vysmívala se jim do očí, protože na mě zkrátka nemají!). Taky vás ušetřím toho, že vám budu říkat, kolik cukroví jsem do sebe nasypala... asi hlavně proto, že o vánočních časech mám spíš chuť na maso. Na co si ale určitě postěžuju je moje neschopnost, když se něco snažím namalovat vodovkami. Určitě znáte ten pocit, když něco začnete dělat s dobrou náladou a s obrovským elánem.. máte velmi velká očekávání a hned na začátku to poserete?! Jooo, taky ho znám... někdy si říkám, že tenhle pocit je můj kamarád, který mě navštěvuje až moc často. Nevím, kde jsem k tomu přišla, ale trošku tuším, že na nervy to není vůbec dobrý.
Jak jste na tom vy? Taky vás někdy vytáčí vaše vlastní neschopnost? :D


Pocity, které si vzájemně odporují.. a zima

16. december 2012 at 20:53 | El. |  Spisy, postřehy, zápisy

Kdyby se mě někdo ještě včera zeptal, jestli mám ráda zimu, tak odpovím, že ne. Ale dneska večer se ve mě něco zlomilo. Najednou jsem si uvědomila, že valná většina maličkostí, které mě dělají šťastnou můžu dělat jenom v zimě.
Třeba pozorovat čerstvě napadaný a absolutně nedotčený sníh, potom v něm chodit a poslouchat jak to krásně křupe. Pít z obřího hrnku kakao aniž bych se přitom v sedě zapotila. Dát si světýlka do pokoje. Procházet se ve tmě a to už v 5 hodin! Klouzat se na namrzlý silnice s kamarády. Lehnout do sněhu, přemýšlet, vnímat každou vločku, která na mě spadne a roztaje. Ráno se zabalit do všech polštářů a dek, který tady mám (možno uskutečnit i večer). Zkrátka maličkosti.. srdeční záležitost :D






Dobré ráno..

2. december 2012 at 11:11 | El. |  Spisy, postřehy, zápisy

Je vážně úžasný, když vás probudí sluníčko a né netrpělivý a uřvaný hlas vaší máti. Už méně úžasný je, když zjistíte, že máte rozlámaný celý tělo.. a to tak moc, že si ani v klidu nedojdete pro snídani. Vůbec nevím čím to je, ale nahodím pozitivní myšlení a ono to přestane (o tom není pochyb). Vyvenčím se, nasaju čerstvý (možná ještě vlhký) vzduch.. vysaju energii ze všeho, kolem čeho projdu a bude mi hej. :D
Včera jsem měla tvořivou a splácala nějaký placky na pekáč, správně se jim říká cookies, ale ty moje to moc nepřipomínali. Poslední várka si dala trošičku oraz v solárku, ale stejně byli dobrý. Dělala jsem čtyři pekáče po dvanácti. U stolu jsme seděli pouze tři a tak nechutně jsme se přecpali. A protože byli strašně dobrý a beze sporu se mi povedli, tak jsem došla k závěru, že místo blbýho a odpornýho cukroví si udělám cookies na Vánoce :D. Ano četli jste správně a nejspíš jste i správně pochopili.. cukroví mi nechutná. Je strašně moc sladký, bolí po něm zuby a celkově mi vůbec nechutná. Jediný co snesu jsou košíčky a nebo včelí úly... a stejně jich nesmím jíst hodně, protože bych si je potom zhnusila. Bohužel mi občas nabídnou cukroví ke kafi a když mám hlad, tak se jím nacpu. Samozřejmě potom přichází nával výčitek :D

Poslední dobou se vůbec nepoznávám. Všechno je mi úplně putna, dobrovolně se k ničemu nehlásím, nemám potřebu začít nějakou práci jen tak sama od sebe, ale práce, který mi někdo přidělí bez problému udělám. Co je pro mě naprostá novinka a je mi to cizí, že nemám skoro žádnou fantazii.. chci něco nakreslit a nevím co.
Jak moc bych zase chtěla spadnout do kolotoče posedlosti. Pořád se točit, točit a točit a v mžiku vidět nějakou příležitost. Nevěděla bych do čeho se pustit dřív, ale časem bych se rozhodla, kolotoč zastavila a pustila se do toho NAPLNO!. Vím, že časem to zase přijde.. čekám, čekám a čekám.