Raději bez nadpisu...

16. march 2015 at 3:25 | El. |  Drazí návštěvníci




Tak nějak nevím, kde bych měla začít. Dlouho jsem tu nebyla (jo..hodně dlouho) a je to opravdu zvláštní pocit po roce a něco zabloudit na svůj starý blog a všechno to nostalgicky číst. A potom se mi v hlavě zrodil ten úžasný nápad (mám jenom úžasný nápady), že bych se k tomu částečně chtěla vrátit...ovšem ne ve stejné podobě (ano, tím myslím mé žvásty) ale spíš něco na způsob pokusů o povídky a možná i recenzí na knihy, fotek mých abstraktních patlanic (ano něco jako to nad těmito řádky) a kdo ví co ještě. Rozhodně se tady občas objeví i ty moje kecy, protože ačkoli mám kamarády, kterým to můžu říct osobně a dokonce i reagují (narozdíl od monitoru), tak mám občas pocit, že si o mně myslí, že mám slovní průjem..proto by nebylo vůbec špatný trošku té své energie přenést sem. Uvidí se...třeba se tu objeví i víc než jeden článek...
 

Opět na scéně.. místo týdnu něco málo přes měsíc :D

4. june 2013 at 19:18 | El. |  Spisy, postřehy, zápisy

Uznávám, že doba čekání se mírně prodloužila, ale někde hluboko uvnitř všichni víme, že jsem to neudělala schválně. Jen se prostě úplnou náhodou vyskytly záležitosti, které nešly odložit! :D
Ale teď vážně...mám pár fotek, a spoustu vzpomínek (který se občas popisují velmi těžko).
Začala jsem nejpohodovější fotkou (viz nahoře): Krásný odpoledne, úžasná památka, skvělá společnost kamarádů, neskutečný vedro a docela i dobrý víno.. myslím, že tenhle popis na pocítění závisti stačí :D
Ale než se dostane na fotky, tak sem taky chci něco málo napsat.

Asi ne všechny informace budou přesný, protože už je to nějaký ten pátek, co jsem se vrátila :D
Bylo nebylo jednoho krásného večera a... dělám si srandu, začnu psát vážně :D Zkrátka.. vyjeli jsme asi kolem 8 hodiny večer a jeli zhruba tak 15 hodin? Byla to hrozná, dovoluju si říct, že snad moje nejhorší cesta autobusem. Jídlo, který jsem měla na cestu ubývalo strašně rychle a často na mě padala únava. Vždycky, když jsem konečně zabrala, tak mě něco probudilo... ať už to byla přestávka na čůrání a cigárko, nebo kamarád, který měl strašnou prdel z toho, že mi strkal do nosu cigáro. Cestou byly odporný záchody... ale přeháněla bych, kdybych dírám do země a plechovým, pochcaným miskám dala takovýhle pojmenování. Takže pokud si představíte znechucený studenty přijíždějící do Francie máte dokonalou představu o tom, jak to asi vypadalo, když jsme vylezli z autobusu. Potom jsme se odebrali s rodinami do jejich příbytků :D Nedokážu popsat ty divný pocity... třeba, když jsem zjistila, že doma chodí v botách, že mají růžovou koupelnu, že nejí skoro žádný ovoce ani zeleninu, že mají kočku, která měla nejspíš střevní potíže... a dál už to radši rozebírat nebudu :D

Co se jídla týče, tak se můžu vyjádřit jedním slovem a to je... humus. Nechci přehánět, ale fakt je, že nic jinýho než předkrmy a dezerty se u nich jíst nedalo.
Nechci vám popisovat každý detail, tak to zkrátím. Je tam strašný pivo, pokud se tomu tak dalo říkat (navíc strašně drahý!), krásný počasí, dobrý bagety. Všichni tam žerou k snídani nutelu na toustovým chlebě. Mají úplně jiný styl baráků.. a nejen baráků :D (bohužel zrovna to jsem nevyfotila). Všichni francouzi žijí v představě, že je ČESKOSLOVENSKO! (nepochopím...) A taky se strašně divili, že nemáme moře... prostě francouzi :D

Pod perexem tedy pár fotek...:)

Tak prý v sobotu, Francie!

4. april 2013 at 23:21 | El. |  Spisy, postřehy, zápisy

Ho, ho hooo.. ano je to tak. Oficiálně moje první výprava za hranice! Poprvý to logicky musí být vždyky nejlepší (takže tiše záviďte). Nehorázně se těším. Zařídila jsem si to teprve dneska, ale tak... dva dny na to, sehnat peníze, vyměnit český peníze za eura, sehnat věci, zařídit si pojištění a nevím co ještě...není zase tak málo. :D Beru si sebou svoje zbraně (olympus), takže po mém návratu by tady mohl být menší nával fotek (aspoň doufám). Sice se ty fotky asi nebudou moct rovnat fotce nahoře, ale tak..nějaký vzpomínky musí být. :)

TAKŽE AHOJ ZA TÝDEN! :)
 


Nový článek.. a jako opravdu?!

29. march 2013 at 17:05 | El. |  Spisy, postřehy, zápisy

Obrázkem rozhodně nechci naznačit, že bych měla snad nějak málo času (spíš naopak). Je ho docela dost od tý doby, co jsem začala jíst pravidelně (by jste nevěřili, kolik času zabere blbý žraní..) a taky spoustu času ušetřím tím, že se všechno snažím dělat hned jak můžu (ne že by mi to šlo nějak úžasně). Za tu dobu, co jsem se nějak nedostala k tomu, abych napsala nějaký článek.. se událo opravdu hodně věcí. Tohle období je pro mě na změny a události docela plodný a to každý rok.
Pokusím se to nějak shrnout. Jak už jsem říkala, začala jsem jíst pravidelně a snažím se i zdravě, docela dost se pohybuju (a vyplatí se to), začala jsem víc číst a víc se učit, našla jsem si brigádu (jestli pípání u pokladny nemotivuje člověka k učení, tak už asi nic), snažím se víc věnovat kamarádům, rodině a příteli... a tak nějak si snažím pravidelně uklízet pokoj (já vím.. to je trochu divný).
A protože jsem dostala nový mobil a hodně na něj fotím, tak se o něco málo podělím (přece jen.. né všechno stojí za sdílení a ne všechno musí všichni vidět, že..) :D

Hodně špatná fotka z koncertu...:D

Okno v muzeu...nevím proč, ale hodně na mě zapůsobilo.


Tak kam poběžíme..?

4. february 2013 at 18:05 | El. |  Spisy, postřehy, zápisy

Sníh nás pomalu opouští, mráz už se tady taky moc nechytá a to pro mě znamená jediné... zase začnu běhat. Nevím, co to do mě vjelo, ale nejspíš jsem znechucená z toho, když ležím v posteli a kolem sebe všude vidím kelímky od jogurtů, pytlíky od sušenek, špinavý talíře od nezdravýho jídla a spoustu dalšího bordelu způsobenýho mojí nenažraností. Přijde mi, že moje chutě (tedy myslím chutě na jídlo) jsou jako neukojitelný zajíček z reklamy na baterky.
Myslím, že pohyb mi v tohle období přispěje nejen psychicky, ale taky fyzicky. Nebudu to flákat, protože bych šidila jenom sebe. Když by mě někdo ošidil v obchodě, tak by bylo asi hodně velký rodeo... ale nikdy jsem si neuvědomila, že když flákám běhání (nebo cvičení), tak se šidím já sama (neskutečný a nechutný).
Asi je tady jediný háček.. a to takový, že nemám boty na běhání. Spousta lidí na to nedává důraz, ale já si kvůli krásnýmutělu nehodlám vědomě ničit nohy ( následně i záda). Když jsem se jen tak pro info koukla, kolik takový běžecký boty stojí, tak jsem málem srala maggi...Nejlevněší zhruba tak za tisícovku a když si představím, jak rychle já likviduju boty, tak s emi dělá zle.

Taky běháte nebo se zaobíráte gaučinkem? :)


Un peu bizarre...

28. january 2013 at 18:18 | El. |  Spisy, postřehy, zápisy

Kdo se pozastavil nad nadpisem, přísahám, že to není můj výmysl, ale poukazuju tím na mojí znalost francouzštiny(samochvála voní..samozřejmě). V překladu to znamená: Trochu divně..
Na originalitě nadpisů si moc nepotrpím, spíš na obsahu článku (Tak proto tak jednoduše).

Už delší dobu si totiž všímám toho, že čas od času se stane, že se chovám tak trochu dost jinak (nemůžu usnout, když mi někdo něco vysvětluje, tak se můj obličej akorát zkroutí do nechápavé grimasy, mluvím mimo mísu... zkrátka všechny věci, který naznačují na den blbec). A zrovna včera, jsem přišla na to, že to moje "čas od času" se děje při úplňku. Vlastně ta myšlenka není úplně z mé hlavy. Jde o to, že mi řekl kamarád, jak se chová, když je úplněk a já začala přemýšlet nad tím, co to dělá se mnou a včera jsem se o tom přesvědčila. Nevím, jestli nejsem třeba blázen, ale určitě vím, že za celý měsíc se mi nestali věci, co včera.

A co vy? Pokud jste si nikdy nevšimli, můžete si všímat při dalším úplňku.. tedy 25.2.2013




Kde začít..

15. january 2013 at 22:15 | El. |  Spisy, postřehy, zápisy

Kde bych tak začala... asi už z nadpisu vyplývá, že jsem tak nechutným způsobem líná, že ani nevymyslým lepší název článku. Nez začnete číst možná by bylo dobrý vědět, že Melánie není moje imaginární přítelkyně... tak jsem nedávno pojmenovala můzu. A protože Melánie je velmi nedochvilná, musela jsem jí potrestat nehezkým jménem. Přemýšlela jsem nad Gustávií.. ale to už je u mě poněkud ohrané.. :D
Nechci pomlouvat (nic takovýho), ale Melánie asi neví s kým si zahrává. Úplně se na mě vybodla (neskutečný). Poslední zprávy o ní mám, když se chystala jet na návštěvu za jinými spisovateli a hluboku v nitru jsem cítila, jak rychle se oddaluje od mé osobnosti. I když asi největší následky to mělo, když jsem se snažila dát dohromady nějaké ty povídky.. zkrátka to bez ní nejde. Je to taková moje nejlepší kamarádka, ani nevím jak dlouho už se známe... ale myslím, že přibližně od dob, kdy jsem ve škole psala svůj první sloh. Políbila mě a napověděla mi o čem psát. Byl to dobrý začátek kamarádství, dokonce i po několika letech naše kamarádství fungovalo jen s menšími krizovými dny.A po to všem mě opustila a nevím, kdy se vrátí. Snad to bude brzo....


Na lenost se lehce zvykne

7. january 2013 at 20:35 | El. |  Spisy, postřehy, zápisy
(Moje tvorba)
Na závěr dnešního dne, kterým jsem naprosto znechucena...
Nevím jestli se mi někdy povede vstát včas, každopádně si hodně matně vybavuji den, kdy jsem do školy přišla před 8 nebo alespoň na 8 hodinu. Nevím jak to budu dělat vzhledem k tomu, že za sebou nemám ještě ani pololetí. Přemýšlím o koupi hodně hlučných budíků.
Zkrátka.. když se dostanu přes to, že jsem ráno nemohla najít ani blbý ponožky, že jsme psali test, na který jsem se neučila a že mě nasrala vedoucí jídelny.... dojdeme k tomu, proč jsem začala psát tenhle článek (tohle dělám pořád a nevím proč!)... a věc se má tak, že jsem si vzpomněla jak moc jsem dřív kreslila, kolik času jsem na to měla (ani nevím, jak jsem to dělala). Bylo to dobrý odreagování, bavilo mě to... a teď?! Když už si k tomu sednu, tak stejně nestvořím nic pořádnýho.

A taky jsem přišla na to, že mám jasnovidecký sny... sice jsou v trošku přehnaný formě než se potom uskuteční, ale pro začátek dobrý. Uvidíme jak se to vyvine.. :D

Taky máte problém s tím vstát brzo? A udělat si čas na něco, co vás baví?


Něco trošku staršího

6. january 2013 at 17:36 | El. |  Spisy, postřehy, zápisy

Často přemýšlím nad kravinami (možná až moc často).. třeba jak dlouho žije moucha. A zrovna dneska jsem narazila na svůj starý blog a našla takovou malou úvahu. Tak se s vámi o ní podělím... neměla zase tak strašný ohlasy, spíš jsem u hodně lidí vyvolala spoustu otázek :D
Je to celé zkopírované tzn. že je to i s přídavkem na blog. No nic už vás nebudu dělit od mého výtvoru.. :D

Jako každý jiný den, když spokojeně, ovšem unaveně lehnu do postele, chvíli přemýšlím nad smyslem života. Byla jsem tak hluboko ponořená do myšlenek, že jsem ani neslyšela okolní zvuky, což miluju. A najednou jsem začala pozorovat styl mouchy, která přiletěla na mé okno. Chvíli jí nejspíš trvalo než si uvědomila, že přes sklo prostě neproletí, čemuž jsem se vážně divila, jelikož moje sklo bylo natolik špinavý od nedávné bouřky, že by si těžko nikdo řekl, že tam žádné sklo není ( ovšem mouchy jsou výjimky, že). Pár minut tam tak zmateně stála (seděla?) a kdo ví, třeba i pokukovala. Nejspíš přemýšlela, když jsem zahlédla, jak se její nožička otírá o její hlavu. Nejdřív jednou nohou a pak hned dvěma (brilantní výkon).

Tak trochu mě tahle moucha inspirovala na článek. Ovšem přivedla mě i na zvědavost, a jakou že to? Jak dlouho žije moucha? :D Já vím zní to stupidně, ale ať jsem hledala jak chtěla, délku života mouchy domácí, jsem nenašla. Jak zvláštní, že? Na co lidé dnes nepřijdou, ale délka života škůdce, který přenáší parazity, není známa.



Já chci- I want- Je veux...

6. january 2013 at 12:52 | El. |  Spisy, postřehy, zápisy

Chtěla bych akvárko s rybičkami a jen tak tupě na ně koukat jak plavou a vůbec netuší. Přemýšlet nad tím, na co asi tak myslí (pokud na něco myslí). Uvědomit si, že to jsme v podstětě my.. akorát v menším provedení. Točíme se pořád dokola a ani nevíme, kam míříme.

Chtěla bych mí takovou vanu, která bude mít zlatý kohoutky z doby retro.. stála by uprostřed místnosti (nebo klidně u zdi, když by to jinak nešlo). Taky tak zbožňujete, když se potopíte pod vodu a přemýšlíte? Slyšíte hučení vody, každou kapku, která dopadne na hladinu.. šumění pěny.


Pod perexem je více věcí, který celým svým srdcem žeru a chci je. Kdo na to má nervy a chuť, tak nechť pokračuje v cestě čtenáře a klikne na celý článek :D

Where to go next